Perfectionismus je psychologický koncept, který se vyznačuje neúnavným usilováním o bezchybnost, často doprovázeným nadměrně vysokými standardy vůči sobě samému. Ačkoli není oficiálně klasifikován jako symptom poruchy pozornosti s hyperaktivitou (ADHD), výzkumy stále více naznačují významný vztah mezi těmito dvěma fenomény. Tradičně se myslelo, že perfectionismus a ADHD se vzájemně vylučují; současné výzkumy však odhalily složitější vztah, kde mohou obě podmínky koexistovat, čímž se poskytuje nuancovanější porozumění, které zpochybňuje dřívější předpoklady.
Studie provedená v roce 2023 odhalila, že pro mnohé jedince s ADHD se perfectionismus projevuje spíše jako negativní sebehodnocení než prostřednictvím vysokých standardů. Jinými slovy, jedinci s ADHD se nemusí nutně snažit dosáhnout nedosažitelné dokonalosti, ale spíše pociťují hluboký pocit selhání nebo nedostatečnosti, když jejich výkony neodpovídají standardům, které vnímají jako akceptovatelné.
Toto negativní sebehodnocení je zesíleno tendencí jedinců s ADHD k prokrastinaci nebo vyhýbání se úkolům, obzvlášť když čelí obavám z toho, že nesplní své vlastní benchmarky. Tendence vyhýbat se úkolům ze strachu z nedokonalosti může vést k začarovanému kruhu, kdy se jednotlivci cítí přetížení a následně se odpojují od činností. Prokrastinace se stává běžným mechanismem zvládání, přičemž neúspěch v dokončení úkolu je rámován jako forma ochrany proti potenciálně bolestivé kritice nebo selhání v dosažení vnímané dokonalosti.
Existuje několik ukazatelů, které mohou pomoci identifikovat perfectionismus u jedinců s ADHD. Mezi běžné znaky patří nadměrné množství času stráveného na úkolech, aby zajistili správnost, nadměrná pozornost při korekturách a neochota předkládat cokoliv, co je vnímáno jako nedokonalé. Dále mohu tito jedinci mít potíže uznat své úspěchy a často snižují význam svých výkonů z obavy, že nedosáhnou svého potenciálu.
Citlivost na konstruktivní kritiku může být rovněž zvýšená, což vede k většímu emocionálnímu stresu než u běžné populace. Původy perfectionismu mezi jedinci s ADHD zůstávají předmětem aktivního výzkumu. Asociace pro poruchu pozornosti s ADHD (ADDA) postulovala, že tyto tendence mohou mít svůj základ v negativních životních zkušenostech.
Jedinci s ADHD čelí častým připomínkám svých obtíží, jako je zapomnětlivost nebo výpadky pozornosti, což může vést k tvrdé zpětné vazbě od vrstevníků, autorit nebo rodinných příslušníků. Tento externí kritický pohled se časem může vnitřně přetvořit na sebedestruktivní negativitu, která dále posiluje perfectionistické tendence, které jsou u mnoha trpících ADHD pozorovány.
Důsledky perfectionismu u jedinců s ADHD mohou být vážné. Emoční následky se mohou projevit jako zvýšená úzkost, nízké sebevědomí nebo dokonce depresivní symptomy, zatímco se jednotlivci snaží vyrovnat se svými vnímanými nedostatky. Kromě toho minulý výzkum naznačil spojení mezi ADHD a podmínkami jako je obsedantně-kompulzivní porucha (OCD), což naznačuje, že perfectionismus může být propleten s dalšími výzvami duševního zdraví.
Pro jedince zažívající jak ADHD, tak perfectionismus, může být terapeutický zásah klíčový. Rozhovor s odborníkem na duševní zdraví může usnadnit zkoumání těchto propletených symptomů a pomoci podporovat zdravější kognitivní vzorce a strategie zvládání. Vedle profesionální podpory je také důležité kultivovat soucit sám k sobě. Pochopení, že symptomy ADHD neznamenají morální selhání nebo osobní nedostatky, může být rozhodující pro rozvoj vyváženějšího pohledu na sebe a pro uznání potenciálních silných stránek inherentních v neurodiverzity.