Papilární karcinom ledviny (PRCC) představuje významnou, avšak částečně opomíjenou podskupinu nádorů ledvin. Na rozdíl od daleko rozšířenějšího klaročistého karcinomu ledvin (ccRCC), který dominuje statistikám nádorů ledvin, PRCC tvoří přibližně 15 až 20 % všech karcinomů ledvin. Tento nádor vzniká v proximálních tubulech ledviny, malých strukturách odpovědných za filtraci odpadních látek z krve. Název papilární karcinom vychází z charakteristických papil, tedy prstovitých výrůstků, které jsou patrné v nádorových útvarech. Tyto morfologické znaky ukazují, že PRCC není homogenním onemocněním, ale dělí se především na dva odlišné typy: typ 1 a typ 2.
Typy papilárního karcinomu ledviny: klinické a patologické rozdíly
Typ 1 papilárního karcinomu má obvykle pomalejší, mírnější průběh a je častější. Obvykle se s ním pojí příznivější prognóza. Naproti tomu typ 2 se vyznačuje agresivnějším chováním a horšími výsledky, což klade vyšší nároky na odlišné klinické přístupy. Tento rozdělení komplikují diagnostiku i léčbu, kde lékaři stále hledají optimální terapeutické cesty.
Jednou z nejproblematičtějších vlastností PRCC je jeho nenápadný začátek. V raných stádiích mnoho pacientů žádné příznaky nepociťuje, což vede k prodlení v diagnostice. Když se příznaky objeví, bývají nespecifické – například hematurie (krev v moči), bolest v oblasti boku nebo hmatná rezistence v břiše. Tyto symptomy se navíc překrývají s mnoha benigními onemocněními, což vyžaduje vysoký podíl klinické podezřívavosti, zejména u rizikových jedinců – kuřáků, pacientů s hypertenzí nebo s rodinnou anamnézou ledvinových nádorů.
Diagnostické metody a jejich omezení
Základními diagnostickými nástroji jsou zobrazovací metody jako kontrastní CT a MRI, které umožňují identifikovat podezřelé útvary v ledvinách. Nicméně samotné zobrazovací techniky nedokážou odhalit složitou histologii, která odlišuje PRCC od ostatních variant karcinomu ledviny.
Potvrzení diagnózy vyžaduje biopsii následovanou patologickým vyšetřením včetně speciálních barvení. Typické jsou například eozinofilní (růžové) barvení nádorových buněk, které pomáhá mikroskopické identifikaci PRCC. Diagnostický proces však může být komplikovaný – někdy vzorek biopsie není reprezentativní nebo se histopatologické znaky překrývají s jinými typy, což může vést k nesprávné diagnóze nebo prodlení léčby.
Možnosti léčby papilárního karcinomu ledviny
Operační odstranění nádoru zůstává i nadále základní léčebnou metodou PRCC, zejména v lokalizovaných stadiích. Často se doporučuje parciální nefrektomie, tedy odstranění pouze části ledviny s nádorem a zachování co největšího množství zdravé tkáně, což pomáhá udržet funkci ledviny. Pokud však tumor dosahuje větší velikosti, nebo je situován nevýhodně, může být nutná radikální nefrektomie – kompletní odstranění ledviny spolu s okolními tkáněmi.
Kromě chirurgie jsou v některých případech využívány doplňkové terapie, jejichž úspěšnost je však různorodá. Radioterapie má u PRCC omezené využití, jelikož ledvinové nádory jsou často radioresistentní. Chemoterapie tradičně používaná v jiných druzích rakovin u PRCC příliš neúčinkuje, protože nádor často reaguje na cytotoxické látky velmi špatně.
Nové perspektivy: cílená léčba a imunoterapie
Největší naděje se upínají k cíleným terapiím a imunoterapii, které posouvají léčbu směrem k přesně zaměřené medicíně. Cílené léky, jako jsou inhibitory tyrozin kinázy (TKI), zasahují do molekulárních drah nezbytných pro růst nádoru – především do signalizace genu MET, který je často mutován u papilárního karcinomu. Příkladem tohoto přístupu je cabozantinib, cílený MET inhibitor s prokázanou účinností v zpomalení nádoru.
Imunoterapie s inhibitory kontrolních bodů (immune checkpoint inhibitors – ICI) využívá imunitní systém pacienta k odhalení a napadení nádorových buněk, čímž posiluje přirozenou obranu organizmu. Dále inhibitory vaskulárního endoteliálního růstového faktoru (VEGF) brání tvorbě nových cév, které zásobují nádor krví. Přestože tyto metody ukazují slibné výsledky v klinických studiích, dosud ještě nejsou plně etablovány jako standardní léčba PRCC.
Alternativní a podpůrné léčebné metody
Ne všichni pacienti jsou vhodní kandidáti na operaci, zvláště ti s pokročilým onemocněním nebo špatným celkovým stavem. Pro tyto pacienty existují minimálně invazivní postupy využívané pro paliativní nebo kontrolní účely onemocnění. K těmto patří kryoablace, která využívá extrémní chlad k zamražení a zničení nádorových buněk, a radiofrekvenční ablace, která naproti tomu používá vysokou teplotu.
Tyto techniky umožňují lokální destrukci nádoru často v ambulantním režimu nebo s krátkou hospitalizací. Další metodou je arteriální embolizace, kdy je úmyslně zablokován přívod krve k nád
